Ing. Martin Děrgel
NahoruÚvod
Záloha je další z položek, která u poplatníků vedoucích účetnictví
neovlivňuje základ daně, ať už jde o zálohu poskytnutou, nebo přijatou. Přesto
je i ve vztahu k zálohám důležité věnovat pozornost správnému účtování, neboť
jistá spojitost s nákladovými a výnosovými položkami zde samozřejmě je a
chybným účtováním o zálohách může dojít i ke zkreslení základu daně.
(Připomeňme banální, avšak velmi častou chybu některých poplatníků, ke které
dochází tím, že účetní přehlédne na přijatém dokladu označení "zálohová
faktura“ a zaúčtuje tento doklad nákladově. Na omyl se nezřídka přijde až při
závěrkové inventuře rozvahových účtů.)
Provedení důsledné inventarizace rozvahových účtů poskytnutých či
přijatých záloh ke konci zdaňovacího období nám pak pomůže odhalit další
náklady a výnosy, které zohledníme formou časového rozlišení nebo dohadných
účtů (blíže též Časové
rozlišení).
NahoruPodstata zálohy
Zálohou se rozumí platba, která v daném obchodním vztahu předchází
plnění protistrany. Z tohoto pohledu je velmi důležité odlišovat zálohu od
splátky. Můžeme specifikovat tři podstatné rozdíly:
-
Zatímco záloha je poskytována vždy předtím, než příjemce
zálohy vykoná pro poskytovatele zálohy sjednané plnění, splátka většinou
následuje až poté, co bylo plnění vykonáno (celé, nebo jeho část).
Pronajímatel sjednal s nájemcem roční nájemné nebytových prostor
s tím, že bude splatné čtvrtletně na základě faktur, a to vždy k 15. dubnu,
červenci, říjnu a lednu, vždy za uplynulé kalendářní čtvrtletí, po které trvala
doba nájmu. V tomto případě nejde o zálohy, ale o splátky.
Pronajímatel sjednal s nájemcem roční nájemné nebytových prostor
s tím, že nájemce je povinen zasílat pravidelně k desátému dni měsíce zálohy
nájemného (ve výši jedné dvanáctiny ročního nájemného), a to vždy na měsíc
následující. Jedná se o zálohy před poskytnutím příslušné části smluvního
plnění.
-
Splátka je vlastně část sjednané ceny. Souhrn všech jednotlivých
splátek je roven smluvní ceně. Položky záloh se oproti tomu do smluvní ceny
primárně nezahrnují, ale zúčtují se s touto celkovou cenou v předem dojednaném
okamžiku (zpravidla po dokončení smluvního plnění). Zúčtováním může vzniknout
přeplatek nebo nedoplatek.
-
S předchozím bodem souvisí to, že uhrazením splátky se z pohledu
platícího snižuje výše smluvního závazku k úhradě (splátka se od celkové ceny
hned odečte); při zaplacení zálohy smluvní závazek dále existuje v původní výši
(tj. sjednaná celková cena). Po zaplacení zálohy vždy musí následovat
vyúčtování této zálohy, a teprve tímto vyúčtováním se závazek sníží či zcela
uhradí.
Lze říci, že z právního i účetního hlediska se uhrazením splátky
snižuje jeden z existujících smluvních závazků (totiž zaplacení smluvní ceny),
kdežto uhrazením zálohy stávající závazek (zaplatit cenu) trvá, ale zároveň
vzniká peněžní závazek protistraně vůči tomu, kdo zálohu poskytl (přijatou
zálohu je nutné zúčtovat, nebo vrátit zpět, stále jde o majetek toho, kdo
zálohu zaplatil). Teprve zúčtováním zálohy dochází de facto k započtení
existujících dvou peněžních závazků.
NahoruVýznam pro příjemce
Zálohové platby mají význam zejména pro poskytovatele smluvního
plnění, tedy toho, kdo zálohu přijímá:
-
Přijetí zálohy poskytuje jistotu, že dodané zboží nebo služby
budou jejich odběratelem uhrazeny, alespoň ve výši zálohy.
-
Dodavatel přijetím zálohy snižuje riziko bezdůvodného odmítnutí
smluvního plnění ze strany odběratele, odstoupení od smlouvy apod.
-
Prostředky přijaté jako záloha jsou významným zdrojem financování
příslušné investorské akce. To je obvyklé například u financování výstavby,
technologických investic apod. Dodavatel nemusí zajišťovat předmětné plnění
vlastním kapitálem nebo z úvěru, ale může k tomu využít přijaté zálohy, tedy
vlastně prostředků odběratele.
Naproti tomu splátku lze v některých případech považovat za instrument
zvýhodňující spíše příjemce plnění (například je dojednáno zaplacení kupní ceny
domácího elektrospotřebiče v měsíčních splátkách v průběhu jednoho roku, což je
pro kupujícího samo o sobě výhodnější než obvyklá úhrada najednou při převzetí
zboží).
NahoruZáloha v účetnictví
U poplatníků vedoucích účetnictví se přijetí či poskytnutí zálohy
nikdy neprojeví na výnosových či nákladových účtech, vždy jde pouze o příjem či
výdaj na úrovni závazkových vztahů. Při účtování záloh je zažité používat tyto
účty:
Z naznačeného rozvahového účtování vyplývá, že pro poplatníka
vedoucího účetnictví nemá přijetí či poskytnutí zálohy žádné dopady na účetní
výsledek hospodaření a tím pádem ani na výši základu daně z příjmů.
NahoruStandardní účtování o zálohách
Předpokládejme, že účetní jednotky A (odběratel) a B (dodavatel)
mají mezi sebou sjednánu řadu obchodních smluv, u nichž byly poskytnuty zálohy.
Pro přehlednost neuvažujme nyní problematiku spojenou s DPH, kterou si
probereme později.
NahoruLeasingová splátka versus záloha na splátky
V praxi se občas chybuje u finančního pronájmu (leasingu), kdy je za
zálohu mylně považována mimořádná (nultá, první zvýšená apod.) platba
nájemného. Výsledkově to nemá sice žádný dopad, protože účetně i daňově se u
leasingového nájemce promítne do nákladů (obdobně jako u leasingového
pronajímatele do výnosů) vždy pouze odpovídající poměrná část celkového
nájemného připadající na příslušné účetní (zdaňovací) období, ale rozvahově se
účetně nakládá se zálohou na budoucí nájemné jinak než s mimořádným
nájemným.
Zaplacená záloha na budoucí nájemné se u nájemce zachytí na MD 314 a z něj se postupně v souladu s leasingovou smlouvou rozpouští proti
závazkům z dílčích splátek nájemného (MD 325 / D 314). Pokud jsou
tyto leasingové závazky rovnoměrné, pak se účtují přímo do nákladů (MD 518 / D 325), zpravidla ale přesně rovnoměrné nejsou, pročež se
účtují přes odpovídající účty časového rozlišení.
Naproti tomu mimořádná splátka nájemného se u nájemce účtuje vždy přes
náklady příštích období (MD 381 / D 221), odkud se pak již
standardně rovnoměrně rozpouští do nákladů nájemce (MD 518 / D 381).
NahoruÚčtování zálohových faktur
O zálohách se účtuje až v případě úhrady. ČÚS č. 018 pro
podnikatele připouští výjimku v bodu 3.3.9, a to u pravidelně se opakujících
zálohových plateb od uživatelů bytů a nebytových prostor (služby spojené s
užíváním bytů a nebytových prostor a nájemné či příspěvek vlastníka jednotky),
kdy lze účtovat o předpisu záloh.
Někdy se setkáváme s tím, že účetní jednotky účtují nikoli až o úhradě
poskytnutých či přijatých záloh (např. zápisem 314 / 221 u poskytnutých,
resp. 221 / 324 u přijatých záloh), ale již o přijatých či vydaných
zálohových fakturách (např. zápisem 314 / 321 přijatá zálohová faktura,
resp. 311 / 324 vydaná zálohová faktura). Tento postup je uplatňován z
pragmatických důvodů (vedení saldokonta, automatické úhrady do banky aj.), není
však v souladu s postupy účtování (dnem účetního případu je dle bodu 2.4.3 ČÚS
č. 001 den, ve kterém dojde k poskytnutí či přijetí zálohy).
Z hlediska auditorských zásad je žádoucí nedopouštět se neodůvodněného
nadhodnocování hodnoty aktiv a pasiv, proto je správné účtovat až o úhradách
záloh. Zálohové faktury je možné případně evidovat podrozvahově.
NahoruZálohy a DPH
Obecně je plátce DPH povinen přiznat daň na výstupu ke dni
uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu
dni, který nastane dříve. Což prakticky znamená, že plátce musí přiznat DPH již
ze zálohy přijaté na budoucí zdanitelné plnění. Až do konce roku 2012 měli
výjimku plátci, kteří nevedli účetnictví, kteří měli na výběr –
buď jednoduše přiznali DPH na výstupu až ke dni uskutečnění zdanitelného
plnění, nebo ji rovněž mohli přiznat již ke dni dřívějšího přijetí
úplaty (např. zálohy). Tato výjimka ovšem skončila s rokem 2012, protože
neodpovídala závazné evropské Směrnici o společném systému DPH (č.
2006/112/ES). Proto od 1. 1. 2013 musejí všichni plátci – včetně těch, kteří
nevedou účetnictví – přiznávat DPH na výstupu již ke dni přijetí úplaty
(například zálohy) před uskutečněním zdanitelného plnění (např. před dodáním
zboží). Daň se vypočte ze zaplacené úplaty a zbývající část DPH – z částky
celkové sjednané úplaty snížené o již přijatou a zdaněnou částku – se přizná až
ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Samozřejmě v případě, že zdanitelné
plnění (např. dodání zboží) bylo uskutečněno dříve, než dojde k přijetí úplaty,
případně obojí proběhne ve stejném okamžiku (ve stejný den), pak plátce přizná
celou DPH na výstupu (odpovídající sjednané celkové úplatě) ke dni dřívějšího
uskutečnění zdanitelného plnění a při pozdějším přijetí úplaty již žádnou daň
(znova) nepřiznává.
I nadále však zůstaly dvě výjimky týkající se obecně všech plátců DPH,
a to v případě zvláštního režimu poskytnutí tzv. cestovní služby, kdy se
DPH přiznává vždy až ke dni jejího uskutečnění (§ 89 odst. 5 ZDPH), a rovněž při režimu
tzv. přenesení daňové povinnosti při vybraných plněních mezi tuzemskými
plátci, kdy příjemce plnění opět přiznává DPH vždy až ke dni uskutečnění
zdanitelného plnění (§ 92a odst. 1
ZDPH). V těchto případech se daň nepřiznává ke dni přijetí úplaty
předcházejícímu dni uskutečnění zdanitelného plnění.
Účetní jednotky (plátce DPH) přitom samozřejmě zajímá nejen správný
režim z pohledu ZDPH, ale také, jak to vše mají správně zaúčtovat. Protože
závazné účetní právní předpisy (ani doporučující České účetní standardy pro
podnikatele) tuto záležitost výslovně a jednoznačně neřeší, lze v souladu s
obecnými účetními principy a metodami postupovat různými způsoby.
Nejčastěji se lze v praxi setkat s následujícími variantami, z nichž
ne všechny jsou v souladu s účetními postupy:
-
DPH ze zálohy snižující závazek plynoucí ze zálohy (resp. u
odběratele pohledávku plynoucí ze zálohy),
- DPH ze zálohy coby samostatná pohledávka (resp. u
odběratele samostatný závazek),
- Využití pomocného účtu (395 - Vnitřní
zúčtování),
- Analytické účty k závazku plynoucímu ze zálohy (resp. u
odběratele k pohledávce plynoucí ze zálohy),
- Analytické evidování na účtu 343 - DPH do doby
uskutečnění zdanitelného plnění či zrušení plnění.
Poznámky:
-
Používané účty odpovídají zavedené dřívější závazné účtové
osnově pro podnikatele, dnes lze využít i jiné.
-
Použité výsledkové účty (602 a 518) odpovídají
zdanitelnému plnění v podobě obecné služby. Při jiném druhu zdanitelného plnění
by se adekvátně použily jiné příslušné účty, např. kdyby šlo u odběratele o
zálohu na pořízení dlouhodobého majetku (účet 05×) nebo při poskytnuté
záloze na pořízení zásob (účet 15×).
-
Pro přehlednost předpokládáme, že záloha (100) i konečná cena
za zdanitelné plnění (300) byly sjednány v úrovni bez 21% DPH, o kterou se
proto tyto částky zvýší. Kdyby byly ceny sjednány včetně DPH, bylo by změnou
pouze to, že by se podle § 37 odst. 2 ZDPH uplatnil
koeficient = 21 / (21 + 100) = 0,1736.
Ad 1) DPH ze zálohy snižující závazek plynoucí ze
zálohy
Pro tento postup mluví zejména jeho jednoduchost a tím i přehlednost.
Nevýhodou ovšem je, že se při konečném vyúčtování účtuje o celé sjednané částce
za plnění, a nikoli o základu daně, chybí tedy přímá návaznost mezi účtovanými
položkami a dílčími údaji na daňovém dokladu, resp. mezi řádky daňového
přiznání. Z účetního pohledu se navíc při tomto postupu "kompenzují“ pohledávky
se závazky jiných subjektů (např. pokud uskutečňujeme plnění, tak je to závazek
poskytnutou zálohu zákazníkem zúčtovat na jedné straně a pohledávka z titulu
DPH do doby, než dojde k vyúčtování zdanitelného plnění). Proto i když v
následující tabulce uvádíme účtování, je správnější postupovat způsobem ad 4),
příp. využít jiné dále popisované metody účtování.
Poznámka: Obdobně by se účtovalo, i pokud by konečná cena
převyšovala přijatou zálohu, neprováděla by se žádná oprava daně ve smyslu § 42 ZDPH, pouze by byly nezvykle základ i
daň "s minusem“.
Ad 2) DPH ze zálohy coby samostatná
pohledávka
Druhá alternativa je po věcné stránce přesnější. Odpovídá nastalé
situaci, kdy celkový závazek vůči odběrateli z titulu přijaté zálohy i po
vystavení daňového dokladu k úplatě přijaté předem dále zůstává ve výši
skutečně zaplacené částky (121 000 Kč). DPH přiznaná z této úplaty (21 000 Kč)
je pak samostatnou daňovou pohledávkou vůči správci daně, kterou nelze
kompenzovat se závazkem vůči dodavateli z přijaté zálohy.
Nevýhodou je navyšování bilanční sumy (úhrnu rozvahy) o pohledávku DPH
ze zálohy. Setkat se přitom lze se dvěma podvariantami této metody, které si
pracovně rozlišíme jako A a B.